VAŠE HOBBY

Jako „dospělí“ dýcháme povrchním dechem, jen vrcholem hrudníku. Zcela jsme ztratili přirozené, spontánní, plné dýchání, které jsme zakoušeli jako děti. Takové dýchání se neomezuje pouze na hrudník, ale zahrnuje i břicho, bedra, záda a solární plexus. Tento posun od plného dýchání k povrchnímu hrudnímu dechu je posunem z celostního vnímání našeho života a naší pozice ve světě –  od zakotvení v břiše k egoisticky okleštěnému vnímání zakotvenému v horní části hrudníku.
Abychom znovu objevili sílu plného dechu a odblokovali čistou energii, které je nám vlastní musíme se naučit vnímat sami sebe vnitřním zrakem. Tak objevíme zbytečná napětí spojená s chybným vnímáním sebe sama, která jsou často úzce spojená se vzorci našeho myšlení, cítění a chování a spotřebovávají značnou část energie, podkopávají naše zdraví a oddělují nás od naší skutečné podstaty. Skrze hlubší uvědomění si našeho dýchání a návratu zpět k plnému dechu, se můžeme dotknout energií uvězněných v těchto chybných vzorcích vnímání, tuto energii uvolnit a umožnit jí volně proudit.

Neschopnost plně vydechnout

Jednou z největších překážek k vnímání vlastního dechu a návratu k plnému – celostnímu dýchání je neschopnost mnoha z nás úplně vydechnout. Asi nebude překvapením, že mnoho problémů v životě v sobě obsahuje naší neschopnost „nechat věci odejít“ nebo „odevzdat“ co je nezbytné, a počkat co život přinese. Zatímco nádech souvisí se získáváním, tak výdech má souvislost s dáváním nebo odevzdáním. A plný nádech bez toho, abyste předtím plně vydechli je nemožný.

Je tedy zásadní pochopit, co přesně nám brání plně vydechnout. Pro mnoho z nás jde o věci, které už dále v našem životě nepotřebujeme. Naše neschopnost plně vydechnout, zbavit se zbytků špatného vzduchu v plicích je analogická s naší neschopností nechat odejít staré postoje, představy, víry a názory, které už pro nás nemají žádný skutečný význam. Neschopnost plně vydechnout na nejhlubší úrovni, odráží neschopnost nechat odejít naší vlastní představu o sobě samých.

Plný nádech

Plný nádech začíná v dolní části trupu a postupně se rozpíná přes podbřišek, bedra a hrudní koš. Aby k tomu mohlo dojít tak svaly a tkáně, které se tohoto pohybu účastní musí být ve stavu dynamické rovnováhy a harmonie naprosto osvobozené od jakéhokoliv napětí.
Tento pohyb ovšem není jen fyzickým jevem, ale má i svůj psychologický rozměr. Závisí na naší touze a schopnosti plně se zapojit do našich životů, brát v potaz vše kolem nás. Stejně jako hluboký nádech oživuje všechny naše tkáně a vnitřní orgány, tak i naše pozorné vnímání sebe samých a našeho okolí oživuje naše vnitřní bytí.

Prázdný prostor

Plný výdech a plný nádech, nechat jít a získat nové – se nejlépe daří pokud jsme dostatečně vnitřně svobodní k tomu nechat odejít staré a známé a otevření novému a neznámému. Při výdechu se nezbavujeme jen oxidu uhličitého, ale i starých představ, napětí, postojů, pocitů a očekávání. Při nádechu nezískáváme jen kyslík, ale nové dojmy ze všeho co nás obklopuje. Oba dva pohyby dýchání – nádech i výdech závisí na volném nebo prázdném prostoru, který je centrem našeho bytí. Vnímání tohoto vnitřního prostoru (a ticha), které někdy zakoušíme v přirozené pauze mezi výdechem a nádechem, může sloužit jako kazatelem k neznámému. A právě toto vnímání neznámého je to, co nás může oživit a nasměrovat nás na cestu k celistvosti.