Jak zjistíte, že máte žlučníkové kameny?
Žluč ve žlučníku obsahuje různé látky, které jsou za normálních okolností rozpuštěny v tekutině. Když jich je tam mnoho, začnou krystalizovat a vytvářet žlučové kameny - lékaři tomu říkají cholecystolitiáza. Riziko zvyšuje také vysoce kalorická strava, některé léky a ženské pohlavní hormony. Nelze ale tvrdit, že za potížemi stojí jenom tučné jídlo, může jít třeba i o ořechy nebo sladkosti. Je také zřejmé, že se potíže dědí.
   O tom, že máte ve žlučníku kameny, nemusíte vůbec vědět, dokud se neobjeví některá z komplikací, jako jsou žlučníková kolika, zánět či ucpání žlučovodů kameny. Jak se takové problémy projevují? Nejčastěji přicházejí po jídle, zejména po tučném či smaženém pokrmu. Nejdříve se objeví silná bolest pod pravým žebrem, která vystřeluje do zad. Nemocní často zvracejí a nejvíce jim pomůže, pokud se schoulí do klubíčka. Po uklidnění bolesti zkuste staré sušší rohlíky nebo karlovarské suchary a černý čaj. Pokud se bolest znovu neobjeví, lze pak pojídat nemastnou bramborovou kaši, suchou rýži, nemastné těstoviny, vařenou mrkev.
    Pokud cítíte, že jste to jen přehnali a ještě nemáte bolesti, tak užijte léky, které zvyšují tvorbu žluči. Říká se jim choleretika. Patří mezi ně například cholagol, který obsahuje několik účinných složek. Jedna z nich - barvivo kořene kurkumy působí povzbudivě při tvorbě žluči. Další složky se uplatňují při zmírňování stahů žlučových cest a přispívají k mírně projímavému účinku. Podobně působí febichol, fenipentol, cholestil, cynaron nebo rowachol. Jestliže se potíže opakují, je obvykle třeba zbavit se celého žlučníku. Operace se provádějí laparoskopicky a nejsou nikterak závažné. Vyžadují zhruba týdenní pracovní neschopnost. 

Léčivé byliny účinně zmírňují příznaky žlučníkové koliky
Přírodní léčiva mají spíše podpůrný a doplňkový charakter nelze od jejich užívání očekávat zázraky. Pokud potíže neustupují nebo se zhoršují, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Žádnou léčivou rostlinu není vhodné užívat dlouhodobě. I přírodní léčiva mají své nežádoucí účinky. Mohou také ovlivňovat efekt již léků podávaných k léčbě jiných onemocnění, proto je vhodné poradit se o jejich využití se svým ošetřujícím lékařem. Většina uvedených léčivých rostlin se používá ve formě nálevu připraveného za tepla. Správně postupujeme takto: požadované množství předepsaných částí rostlin většinou sušené se přelije určeným množstvím vroucí vody. Nádoba se přikryje a na teplém místě se nechá stát asi 15 minut.

Andělika lékařská – z pěstovaných rostlin se obvykle v září a říjnu druhého roku sbírá kořen, který se ve stínu suší. Sušený kořen i semena mají kořenitý pach a hořkou chuť. Obsahují silici, hořčiny, furokumariny a jiné látky. Povzbuzují sekreci žaludečních šťáv a uklidňují zvýšenou střevní peristaltiku. 

Čekanka obecná - sbírá se kořen i květenství. Obě rostlinné součásti je třeba řádně usušit při teplotách do 50°C. Obsahuje hořčiny a inulín a je oblíbeným prostředkem na zvýšení a podporu tvorby žluči a jejího vylučování do střeva. Doporučené dávkování bývá jedna čajová lžička na dva šálky vody denně.

Hořec žlutý - používá se usušený, nefermentovaný kořen s oddenkem, zvláště ve formě extraktu či tinktury. Je oblíbeným lidovým prostředkem při onemocněních trávícího traktu, neboť zvyšuje tvorbu žluči a zrychluje její přesun ze žlučových cest do střeva. Nálev se připraví z 10g sušeného kořene na 1 litr vroucí vody. Pije se třikrát denně půl hodiny před hlavními jídly.

Kurkuma dlouhá - používá se kořen, který se po spaření ve vroucí vodě suší. Sušený kořen má slabý pach připomínající zázvor, kořenitou chuť, mírně pálivou a vodné roztoky barví žlutě. Obsahuje barviva hlavně kurkumín a silice. Odvar i prášek z kořeně kurkumy se používají při chronickém dráždění žlučníku, žlučových cest kameny a zánětem, protože podporuje a urychluje tvorbu a vylučování žluči. Odvar připravený z kurkumy má hojivé a protizánětlivé účinky. 

Oman pravý - používanou částí je sušený kořen, který se získává nyní především z pěstovaných rostlin. Obsahují inulín až 44%, hořčiny, silice, triterpeny, steroly. Má sekretolytický, choleretický účinek. Zvyšuje nejen tvorbu a vylučování žluči do střeva, ale také jí urychluje. Vnitřně se užívá nálev, připravený zalitím 1-2 kávových lžiček řezané drogy na půl litrem vroucí vody, který se pije třikrát denně. Lze užívat také prášek na špičku nože dvakrát až třikrát denně.
 
Pakmín visgnaga - roste ve Středomoří, Asii, Egyptě, kde se pěstuje  stejně jako v Bulharsku a Polsku. Plody se sklízí v červenci až září. Mají příjemně kořenitou vůni i chuť.Obsahuje furanochromóny, kumaríny, glykosidy, flavonoidy a olej. Uvolňuje křeče, používá se při žlučníkových kolikách. Připravuje se odvar z 5g semene, které se vloží do 1dcl vody, přivede k varu a vaří se 10-15 minut. Pije dvakrát až třikrát denně. Není vhodné překračovat doporučenou dávku, mohlo by dojí k nevolnostem, závratím i kolapsu.

Pelyněk pravý - sbírá se kvetoucí nať v červnu až srpnu za suchého počasí v poledních hodinách. Teplota při sušení nesmí překročit 40°C. Sušená nať má mimořádně hořkou chuť. Obsahuje zejména silici, hořčiny. Působí zvýšené vylučování trávících šťáv. Malé dávky působí uvolnění křečí, vyprázdnění žlučníku. Používá se při žlučových kolikách.Vnitřně se užívá ve formě nálevu, který připravíme z 1-2 čajových lžiček sušené pelyňkové natě přelité jedním šálkem vroucí vody. Pije se třikrát denně. Někdy se podává také ve formě prášku třikrát denně 1 g. Nesmí se podávat těhotným ženám. Není vhodné používat pelyněk déle než 5 dní. V silici obsažený thujon je ve velkých dávkách jedovatý, vyvolává závratě a křeče. Nadměrné nebo časté používání pelyňku ať ve formě nálevu, koření či likéru může vést ke klinickým poruchám čití i vědomí.

Vlašťovičník větší - sbírá se kvetoucí nať na počátku květu. Šťáva může při potřísnění vyvolat podráždění kůže až vážné kožní onemocnění, pokud se dostane do oka může poškodit rohovku. Suší se umělým teplem při teplotách do 70°C, jejím znakem je nepříjemný pach a ostře hořká chuť. Má příznivý vliv na tvorbu a urychlení pasáže žluči. K přípravě nálevu se používá půl čajové lžičky řezané natě na šálek vody. Doporučené dávkování je 2 šálky denně. Dávkování se nesmí překračovat, dříve se vlašťovičníku užíval jen na lékařský předpis a pod kontrolou lékaře.

Zeměžluč okolíkatá - sbírá se přízemní růžice listů a kvetoucí nať. Usušená nať je bez zápachu, ovšem s velmi hořkou chutí. Účinnou látkou jsou hořčiny a flavonoidy. Zeměžluč je součástí stále oblíbené hořké tinktury (tinktura amara), čajovin i dražé na podporu vylučování žluči ze žlučníku a žlučových cest. 1 čajová lžička sušené zeměžluči se spaří vroucí vodou a nechá se 15 minut stát zakrytá pokličkou, po té se scedí. Doporučují se užívat 2 šálky neslazeného či mírně oslazeného nálevu denně. Pije se půl až 1 hodinu před jídlem.